Ještě před koncem 2. světové války, opětně kulturní složky města oživily potřebu vybudování důstojného kulturního stánku. Koncem roku 1944 byly předloženy dva ideové záměry. Jeden ještě v listopadu 1944 (obr. 1) předložil významný pražský architekt Ing. arch. Jindřich Freiwald, dne 8. 5. 1945 jako důstojník čsl. armády zastřelený příslušníky SS, a druhý (obr. 2) Ing. arch. Václav Moravec (*1902 †1974), který dlouhá léta působil zde v Čelákovicích.
Pod rudým praporem
Jeden z tehdejších soudruhů Fr. Šidvic v brožuře „Pod rudým praporem“ vydané v roce 1966 napsal: „Slavný byl IX. sjezd naší strany (1949)… Vždyť to byl sjezd jednotné a jediné marxistické strany naší republiky. Sjezd, který ukázal cestu a dal generální linii – výstavbu socialismu v naší vlasti… Posíleni jeho průběhem a výsledky jsme se vraceli mezi své soudruhy a společně s nimi jsme se pouštěli do bojů s novými problémy a obtížemi této veliké doby…“.
A tím byl dán i nový impuls k vybudování socialistického „kulturního stánku“. Novým zpracováním návrhu byl pověřen stavitel Stanislav Fait (*1903 †1979), který jej ještě v roce 1949 vypracoval a následně s menšími odchylkami realizoval (obr. 3, 4).
Fr. Šidvic k tomu napsal: „Byl získán materiál ze starých vojenských baráků (lágrů) a bouraček v pohraničí. Brigády ochotných pracovníků jej na místě vybíraly a nakládaly ne železniční vozy. Z tohoto materiálu byl potom ve městě postaven kulturní dům a šest školních učeben.“.
Sál KD místem “soudružských setkání”
Sál čelákovického KD byl největším v tehdejším okrese Brandýs n. L. a následným Praha-východ. Byl využíván k tanečním zábavám, koncertům a předně ve velké míře k početným divadelním představením zdejšího divadelního spolku J. K. Tyl. Tím že byl největším (vešlo se do něho kolem 600 účastníků), stal se hlavně po roce 1968 i vyhledávaným místem pro „soudružská setkání“. Tehdejší, pro tyto aktivity zapálené vedení města, zde s radostí vítalo přední stranické činitele na konferencích, při pompézních oslavách VŘSR, sjezdech krajských Lidových milic a družbě s našimi „osvoboditeli“ z nedalekých Milovic.
Přestavbou k světlým zítřkům
Průčelí ani interiér KD nebudily dobrý dojem při tak „významných“ setkáních a tak v roce 1981 bylo z velké části v interiérech dřevo z německých lágrů zamaskováno obložením, průčelí přestavěno a po slavnostním přestřižení pásky vedoucím tajemníkem OV KSČ a předsedou ONV Praha-východ byl dům zpřístupněn k dalším radovánkám.
A těmto „roztomilým sešlostem a radovánkám“ konečně, ale k zármutku mnohých, udělal listopad 1989 konec. Sál prošel další rekonstrukcí a i přes svůj původ zatím dle možností dobře supluje kulturní stánek, kterého se snad někdy v budoucnu dočkají naši potomci.
Zpracoval Jaroslav Špaček, 2017