Smutný osud čelákovického domku čp. 158

Na FB jsem slíbil, že se podrobněji k domku čp. 158 vyjádřím na Čelákovickém fóru a tak zde je můj příspěvek.

Je to něco přes deset let, co okna i ostatní otvory byly zaslepeny zazdívkou a objekt dostal smutnou podobu opuštěného domku, postupně devastovaného a chátrajícího. Ale proč to všechno???

Na význam domku čp. 158 jsem jako pracovník zdejšího muzea a konzervátor tehdejší Státní památkové péče upozorňoval již před rokem 1990. Zdůrazňoval jsem jeho historickou hodnotu, že svým významem dokládá kvalitu prostoru, a proto že je vhodné jeho zachování v současné podobě (tj. objem, fasáda, střecha, případně výrazné hodnoty interiéru). Uváděl jsem mj., že se domek vyznačuje určitými neopakovatelnými urbanistickými a architektonickými hodnotami,  a že je svým vzhledem posledním dochovaným svědkem historické okrajové městské zástavby z přelomu 18. a 19. století.

Ale nejdříve stručný pohled do jeho historie a k jeho obyvatelům. Počátky této drobné venkovské stavby lze klást na přelom 18. a 19. století. Zdá se ale, že již v šedesátých letech 18. století měla zděná stavba nějakého svého předchůdce, čemuž nasvědčuje i stav zástavby zakreslený v mapě brandýského panství z roku 1764.

Zatím dohledané dochované psané písemné prameny nám dokládají, že jeho prvním známým majitelem byl krejčí pan František Málek (*1804 +1859), který se jako druhorozený syn z gruntu sedláka Václava Málka v Poleradech vyučil krejčovskému řemeslu. Pravděpodobně se tomu tak stalo v Čelákovicích v domě čp. 118 na náměstí u mistra krejčovského a měšťana Františka Hory (*1769 +1820), který měl také syna vyučeného krejčovskému řemeslu Františka (*1802 +1825), který měl za manželku Kateřinu roz. Zahradníkovou z Toušeně (*1802 +1831). František Hora ml. ve věku 23 let náhle zemřel a mladá pozůstalá vdova Kateřina se ještě téhož roku provdala za zmíněného, stejně starého, již měšťana a mistra krejčovského Františka Málka. A to byl asi rozhodující moment pro zvolení nového bydliště, kterým se stal v roce 1825 právě tento dnes chátrající domek čp. 158. František Málek v dubnu 1831 ovdověl a ke konci roku se znovu oženil s devatenáctiletou Ludmilou roz. Mecerovou z Káraného. K roku 1839 je jako majitel uváděn František Mecera, roku 1855 Jan Čepička, který se již roku 1848 oženil s dcerou Fr. Málka Marií (+1881) a v roce 1849 se jim v tomto domku narodila první dcera Josefa. Ještě k roku 1885 je uváděn Václav Čepička, ale v následujícím 1886 již manželé Josef Křesadlo, mistr zámečnický s manželkou Josefou, kde se jim v listopadu narodil první syn Karel. Roku 1900 se jejich dcera Marie (*1876) provdala za Leopolda Tomischka, truhláře z Prahy a roku 1911 se ženil do té doby zde žijící jejich syn František (*1874), který je i posledním vlastníkem z rodu. V dalším roce 1912 jsou uváděni již noví vlastníci, manželé Josef a Antonie Průchovi (oba *1852) a někdy po roce 1934 byl majetek převeden na rodinné příslušníky a z nich poslední rodina pana J. Slámy z Prahy  o něj pečovala a i s přilehlým pozemkem jej používala předně k rekreačním účelům do roku 1969.

Dne 5. listopadu 1969 bylo p. Slámovi úředně oznámeno, že v rámci nového ÚP dojde k zásahu do jeho soukromého vlastnictví, že město má záměr nemovitost zbořit a dána mu podmínka, že buď dobrovolně prodá, nebo že dojde k vyvlastnění. Nic jiného mu nezbývalo, než souhlasit, ale alespoň dopisem z 12. 11. 1969 za domek čp. 158 žádal náhradou jiný rodinný domek se zahradou. Na nějakou dobu celá záležitost umlkla a znovu došlo se zdejším MěstNV ohledně výkupu čp. 158 se zahradou k jednání dne 23. 5. 1973. Patrně jednání opět nedopadlo a záležitost se znovu začala projednávat teprve v září roku 1987, a následně  dne 19. 10. 1988 došel od Krajského investorského útvaru (KIÚ) Slámovým dopis s návrhem kupní smlouvy a se sdělením, že pokud nebude podepsána, že bude zahájeno vyvlastňovací řízení. Náhradou dle příkazu KIÚ ze dne 21. 11. 1988 dostali směšnou náhradu ve výši necelých 30. tisíc Kč a vlastníkem se stal Československý stát.

Díky listopadovým událostem v roce 1989 nedošlo k dokončení „velkolepého budovatelského plánu“ tehdejšího Krajského projektového ústavu, od 70. let podporovaného komunistickým vedením města, které souhlasilo s odstraněním podstatné části staré zástavby města Čelákovic, s jejím srovnáním se zemí a s náhradou za tehdy šerednou šedou výškovou zástavbu s Krajskou politickou školou v centru. Dne 13. 12. 1989 bylo rozhodnuto, že další demolice v Rybářské ulici se provádět nebudou a že nebude v příštím roce ani žádáno o peníze určené na tyto práce.

Tím se otevřela rodině Slámových možnost opět svůj nuceně prodaný majetek získat zpět. Nemovitost byla předána do vlastnictví města a další jednání nebyla jako obyčejně jednoduchá. Teprve v únoru 1991 RM Čelákovic odsouhlasila panu Slámovi pronájem čp. 158 k rekreačním účelům na dobu neurčitou a dne 15. 5. 1991 s ním MÚ uzavřel smlouvu. V lednu 1992 byla předložena nově zpracována Urbanistická studie – Rybářská, v regulačních zásadách pak je uvedeno „zachovat v současné podobě drobný domek čp. 158“. Tento záměr byl projednán a schválen i na ZM dne 2. 6. 1992. V té době jsem měl již zpracován podklad a návrh vyhlášky na vyhlášení památkové zóny, který dne 18. 2. 1993 vzala RM na vědomí. Veškerý materiál pak byl 23. 4. 1993 postoupen Památkovému ústavu SČ. Následoval běžný úřední schvalovací proces urbanistické studie, která z rozhodnutí OÚ Praha-východ byla projednávána se zdejším muzeem a odbor výstavby byl pak písemně dne 16. 11. 1993 upozorněn na nutnost respektování návrhu památkové zóny, ve které byl zahrnut i domek čp. 158.  Dne 17. června roku 1996 se pan Sláma osmělil požádat město o zpětný odprodej dříve jim vlastněného domku čp. 158 a jak to dopadlo?  Nijak!!!

Když došlo ke změnám ve vedení původní majitelé se opět dne 30. 4. 2004 osmělili požádat pana starostu, aby souhlasil se zpětným odprodejem. A jak to dopadlo? Město upravilo původní nájemní smlouvu na pronájem domu čp. 158 s parcelou na dobu určitou do 31. 12. 2004. Ovšem hned si také vedení města pospíšilo a dne 13. 1. 2005 rozhodlo že čp. 158 s pozemkem prodá. Dne 2. 3. 2005 došlo Slámovým písemné sdělení od města o záměru prodeje obálkovou metodou. Ještě se pan Sláma dne 25. 4. 2005 prostřednictvím advokátní kanceláře snažil  majetek získat zpět, ale opět marně. A tak se jen mohli dočíst v zápise ze ZM ze 16. 11. 2005, že čp. 158 a ppč. 69/1 o výměře 515 m2 bylo na základě doporučení RM prodáno obálkovou metodou za 808.808,- Kč manželům Brožovým.

Ještě znovu jsem dne  11. 2. 2007 jako ředitel muzea adresoval ZM dopis ohledně zachování čp. 158, protože se již mluvilo, že noví majitelé domek zboří a postaví na jeho místě něco moderního. Obdobný dopis datovaný dnem 12. 2. 2007 s vyjádřením a s požadavkem citlivého řešení situace domu čp. 158 přišel starostovi města i z Národního památkového úřadu Středních Čech.

No a co k tomu ještě doplnit či dodat? Ano, před prodejem jsem projevil zájem, aby byl domek získán pro muzejní účely, zájem také o objekt projevilo vedení MDDM  rovněž bez úspěchu. A tak se ptám podobně jako na začátku  PROČ TO TAK VŠE MUSELO DOPADNOUT a spíše nás všechny bude zajímat JAK TO S NÍM VŮBEC DOPADNE???

© Jaroslav Špaček, červen 2018.

Jaroslav Špaček

Jaroslav Špaček

„kde není poznání minulosti, nemůže být vize budoucnosti“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Pin It on Pinterest