Rodinný, firemní, městský, státní rozpočet. Co mají společného?
Asi se shodneme na tom, že být dobrým hospodářem, je životně důležité pro každého z nás. Všichni hospodaříme s určitým objemem peněz, ať už jako rodina nebo jednotlivec. Základním východiskem našeho hospodaření jsou příjmy (odměny za práci, příjmy z pronájmu, příspěvky od státu…) a výdaje, které jsou pro život více či méně nutné. Rozumný člověk se snaží, aby s penězi vyšel a nemusel si na běžný život = provozní výdaje půjčovat (hypotéky, nákup vozu apod. patří do jiného ranku). Jednoduchá matematika nás učí, že když nám za měsíc přijde na účet 25 000,-, neměli bychom utratit více než 25 000,-, a tak své výdaje přizpůsobujeme svým příjmům, zkrátka utrácíme a zavazujeme se k platbám jen za to, co nám příjem pokryje. Pokud ušetříme na nákup vozu, opravu střechy nebo kotle a jsme jednorázově připraveni utratit větší sumu peněz, říkáme takovému výdaji investice. Po roce našeho hospodaření víme, kolik nám zůstalo na účtu a na začátku roku jedeme dál s tím, že utrácíme opět za takové věci a služby, na které nám náš příjem stačí. Stav na účtu nám říká, kolik můžeme investovat. Máme-li přebytek a dostatečný zůstatek, můžeme investovat do pořízení věcí mimo běžný provoz, dovolit si investice. Není rozumné ani hospodárné utrácet za věci a služby, na které nám náš příjem nestačí a dotovat tak z přebytku na účtu naše provozní náklady na život. Pokud budeme opakovaně utrácet více, než vyděláme a nebudeme řídit své výdaje, peníze jednoho dne dojdou a my se ocitneme ve velmi složité situaci s nepříjemnými důsledky pro život náš i našich blízkých.
Jak se hospodaří s penězi našeho města, které jsou také nás, občanů? Jak a kdo určuje, za co se vydají?
Rozpočet města na rok 2018 předložený ke schválení na zastupitelstvu města Čelákovice 13. 12. 2017 nebyl zásahem vedení města řádně projednán, občané se nedozvěděli, kam přesně a proč peníze poputují. Z vůle většiny hlasujících zastupitelů máme schválen rozpočet, který je sestaven jako schodkový, ovšem navenek se prezentuje jako vyrovnaný díky započítání velkého zůstatku 132 milionů na účtech z předchozích období. Příjmy město plánuje ve výši 246 milionů, výdaje na provoz ve výši 279 milionů. Jednoduchým výpočtem příjmy minus výdaje dostaneme mínus 33 milionů. Těchto 33 milionů město pokryje z peněz na účtech, které tam byly k 31.12.2017 a které by měly být investovány do pro život ve městě důležitých záležitostí, místo toho budou použity jinak. Město utratí za své provozní výdaje peníze ušetřené v předchozích obdobích, kdy byly vytvořeny rezervy na záměry, které se nerealizovaly. Také vnímáte ten rozdílný přístup k hospodaření za své a z veřejných prostředků?
Slíbíme i pobavíme, kdo chce víc?
Možná jsou příjmy podhodnoceny a reálně město získá peněz více. Výdaje na provoz nám ale s jistotou meziročně rostou a dosud nikdo nepátral po užitečnosti a nutnosti těchto výdajů. Na podzim nás čekají komunální volby, je třeba zviditelnit a prodat lidumilství vládnoucí strany v našem městě, získat sympatie občanů. K tomu jí nahrává 100leté výročí založení republiky, občané dostanou v rámci oslav výročí mimořádné kulturní zážitky, které však nejsou zadarmo. Tyto zážitky budou placeny z provozních výdajů města, výhodu dostat něco zadarmo má tedy především vedení města, které bude mít svoji propagaci před volbami gratis.
Slibem nezarmoutíš aneb šuplíkové studie
V posledním předvolebním roce je třeba ukázat, že městu na občanech záleží, tak se naplánují, slíbí a ve Zpravodaji prodávají investiční aktivity, na něž občané čekají již řadu let. 95 milionů na investice je velké číslo, plány na papíře jsou, tak kdo by se zajímal, na kolik jsou tyto plány reálně uskutečnitelné a zda neměl dostat prioritu jiný investiční záměr, který město nutně potřebuje. Např. vodojem je v havarijním stavu již řadu let, ale práce na jeho uvedení do řádného stavu stojí. Investice a její příprava obvykle není záležitostí jednoho roku, je třeba práce na její přípravě a podmínkách pro realizaci, stojí úsilí a kontinuální práci, a právě toto je největší slabinou vedení našeho města. Předchozí roky ukázaly pravdivost tvrzení: slibem nezarmoutíš a skutek utek, bude tento rok jiný? Většina předvolebních slibů totiž končí v podobě velmi drahých nerealizovatelných studií a projektů v šuplíku. Kolik občanů je schopno přemýšlet a chtít, aby vedení města nakládalo se svěřenými prostředky s péčí řádného hospodáře, nebo nám k naprosté spokojenosti stačí kino a koncert na náměstí?