Čelákovická Reisen uvádí: Jižní Korea pro dva jen za 80tis!

Nedávno proběhla tiskem zpráva o dovolené manažerů pardubických městských firem do Jihoafrické republiky.  Ta se původně tvářila jako služební, ale nakonec i nezávislý audit potvrdil, že je to pitomost a označil tuto cestu za výlet (dovolenou). Co to má společného se služební cestou vedoucích představitelů našeho města do Jižní Koreje? Má toho společného hodně.

Není cesta jako cesta, ale každá má svůj cíl

Na služební cestu jsou vysíláni zaměstnanci firem, aby tam pracovali. Aby firmě, pro kterou pracují a která platí jejich mzdy a náklady spojené se služební cestou, přinášeli nějakou přidanou hodnotu. Prostě, aby z toho byl užitek. Ať už v podobě prezentace jejich produktů na veletrzích, uzavření obchodních smluv, kontroly jejich zahraničních poboček a tak dále a tak dále. Můžu si dovolit srovnávat zaměstnance firem a čelní představitele samosprávy? Samozřejmě. Od představitelů samosprávy můžu očekávat například přínos v podobě investic, zajištění uzavření smlouvy o partnerství mezi srovnatelnými městy a  tak dále a tak dále.  Prostě přínos, který by měl skutečný dopad na fungování města nebo na život občanů v něm žijících. Další podmínkou je, aby účel cesty přímo souvisel se samosprávou. Co myslíte, souvisel účel služební cesty našeho starosty a místostarosty se samosprávou? Je výsledek služební cesty jakkoliv přínosný pro město a jeho občany?

V případě manažerů pardubických městských firem se jednalo o to, aby se seznámili se způsobem, jak se v JAR nakládá s odpady. Zní to zajímavě, a kdyby se s tím seznamovali v Rakousku, tak by to asi nikomu nevadilo. Nezávislý audit ale plnil svou “nezávislou” roli a přišel na to, že je to pitomost a jedná se tudíž jen a pouze o dovolenou. Město Pardubice požádalo dotčené pracovníky o úhradu nákladů v plné výši a ředitelka městské “firmy” už není ředitelkou. Reportáž zde.

V případě našich činovníků byla oficiálním účelem jejich služební cesty podpora realizace mezinárodního projektu Working2Gether,  popularizace sportu se zaměřením na nohejbal a jokgu a pravděpodobně dojednání možnosti organizace mezinárodního turnaje jokgu v Čelákovicích v roce 2018, přínosem pak má být uspořádání turnaje v jokgu (korejská varianta našeho nohejbalu) a vývoj míče pro tento exotický sport. Toliko k té “oficiální” verzi a teď něco o realitě. Prohlídka Soulu,  prohlídka města Sokcho, prohlídka města Busan, výstup na horu Soraksan a pak také nějaká ta účast na zápase v jokgu (např. s týmem základní školy). Celý plán “služební cesty” naleznete zde.

Funkcionáři všech zemí cestujme!

Slyšeli jste někdy o mezinárodním projektu Working2Gether? Ne? Nebojte se, o nic jste nepřišli.  Já taky ne a kromě čelákovických nohejbalistů, pár jejich známých a našich úředníků už asi nikdo. Jedná se jen o světově znějící název čelákovicko-korejského vzájemného nohejbalového přátelství a název byl vypůjčen od americké neziskové organizace podporující studenty amerických škol s psychickými traumaty (pouze v USA).  Korejští hráči si přijeli začutat k nám a naši si jeli začutat k nim. Kolem toho se udělalo PR, aby to vypadalo světově a dalo se to správně prodat. Podobných akcí jsem se jako sportovec účastnil několikrát a žádné podobné halo se kolem toho nedělalo. Jen jednu podobnost to má. Ještě v době totality jsme jako oddíl stolního tenisu měli navázané přátelské styky s vídeňským oddílem stolního tenisu sponzorovaným komunistickým deníkem a jedna zvláštnost se mi po letech vybavila. Autobus mířící do Vídně byl z poloviny zaplněn lidmi, které jsem viděl poprvé (a naposled). Po letech jsem teprve pochopil, o koho šlo. Funkcionáři, jejich příbuzní a známí si udělali výlet do kapitalistického Rakouska a jediným účelem jejich cesty bylo si přivézt západní výdobytky, které u nás za totáče nebyly k sehnání. Co na tom, že díky nim s námi nejelo několik spoluhráčů a náš trenér. Našim nohejbalistům podobné poznávací zájezdy z celého sportovního srdce přeji. S účastí funkcionářů mám problém. Velký problém.

Tvrdá jednání našich funkcionářů nebrala konce. (fotomontáž)
A pro velký sukces si příští rok dáme Olympiádu

Co myslíte, má se město podílet na organizaci mezistátního zápasu nebo turnaje? Ale jo, proč ne. Když bude tento podíl v rovině finanční podpory, propagace nebo v rovině zajištění potřebných sportovišť, tak s tím nemám problém. To je naprosto v pořádku. Nestandardní a zcela mimo rámec náplně samosprávy města ale je, aby se úředník nebo dokonce starosta sebral a odletěl do jakékoliv země takovouto akci dojednávat. To je úplně mimo a toho, kdo si myslí, že mu tento výmysl sežeru, považuji za jemně řečeno hloupého. Pořádání mezinárodních zápasů nebo turnajů je v kompetenci sportovních svazů. To je jejich práce. Ne místní samosprávy. Tam, kde je svaz neschopný nebo nefunkční, a to se u takto malých sportů stává, jeho roli suplují oddíly nebo kluby. V žádném případě tuto roli nemůže suplovat město.

Organizační tým vypadá na papíře vskutku dobře. Určitě nás nezklamou. (fotomontáž)

Jeden míč co vládne všem

Aktuálně se nám vyvíjí míč pro jokgu. Velká to věc. My ho teda osobně nevyvíjíme, ale byli jsme se podívat ve fabrice, abychom si zkontrolovali, jak práce na vývoji zdárně postupují. Do letního mezinárodního turnaje v jokgu, který se uskuteční v Čelákovicích, se vše stihne. Vlastnosti míče byly připomínkovány při osobní návštěvě České republiky přímo jihokorejskými hráči jokgu. Míč bude sloužit k plné spokojenosti sportovců. Takto mě informoval pan Studnička o aktuálním stavu vývoje nového míče. Počkejte, chvilku se zamyslete. Nepřipadá vám to celé přitažené za vlasy? Co má město Čelákovice s korejským národním sportem potažmo s jejich míčem společného? Ne, opravdu mě nic nenapadá. Pravděpodobnost, že se jogku u nás rozšíří a nahradí nohejbal, se rovná nule. Ke spokojenosti kterých sportovců bude vyvíjený míč sloužit? Našich? Vždyť nohejbal se hraje s jinými míči. Jak a proč se město na vývoji tohoto míče podílí? Ať se na to koukám z jakékoliv strany, tak stále nemůžu přijít na to, jaký to má pro město a jeho občany přínos. Jsem tady ten idiot já? Nový míč korejským sportovcům z celého sportovního srdce přeji, ale s přínosem pro nás mám problém. Velký problém.

Cestovatel a velký znalec asijské kultury mistr Studnička se na vývoji nového míče pro jokgu osobně nepodílí. Škoda…(fotomontáž)
Dřeme jako koně

Vždyť o nic nejde. Prostě si kluci udělali výlet a ani ta částka není tak velká, abychom se museli nad tím pozastavovat. Pravda 82 tisíc zní jako relativně málo peněz. Kluci přeci dřou celý rok, tak si tu osmidenní dovolenou zasloužili. Tak takhle nějak se to obhajuje, když chybějí racionální argumenty. Ne, takhle se k tomu opravdu přistupovat nemá. Kdyby kluci dřeli na rozvoji sportu v Čelákovicích, tak by se dalo zavřít jedno a pak i druhé oko a nejspíš bych nad tím jen mávl rukou, ale ono to není všechno tak růžové, jak se nás o tom každý měsíc snaží přesvědčit ve Zpravodaji. Víte o tom, že existuje nějaký strašně důležitý dokument “Strategický plán rozvoje města Čelákovice do roku 2030 ” a jehož je součástí klíčová oblast 6: Sport, volný čas, rekreace? Nevíte? Nedivím se. Já jsem o existenci tohoto dokumentu také ještě dva měsíce zpátky nevěděl. Tento dokument je jedním z mála, podle kterého se dá hodnotit úspěšnost fungování místní samosprávy. Tento dokument přesahuje aktuální politickou garnituru, protože byl vytvořen na základě diskuse a konsensu všech. Co myslíte, jak si vedeme v oblasti rozvoje sportu? Správně, stojí to za …. Z celkových 22 specifických cílů je dlouhodobě celkově nebo částečně plněno pouze 6. Ještě si myslíte, že je dovolená pro dva za 82 tis na místě? Já s tím mám problém, velký problém.

Není nad čínskou polévku podávanou za studena

Bohužel to není první výlet pořádaný Čelákovickou Reisen. Pamatujete na Čínu? Na festival kulinářských zážitků? No jo, chlapci dokonce podepsali memorandum, u kterého mi nejdříve bylo do smíchu a pak tuze stydno. Takový blábol jsem dlouho nečetl a ten kdo ho podepsal, musel být v době podpisu totálně sjetý. Podepsat, že město Cheng du bude v Čelákovicích prostřednictvím oficiální výchovy propagovat znalosti v oboru gastronomie, může opravdu jenom úplný šílenec. Tahle sranda nás stála taky nějakých 80 tis. No ne tak úplně, protože těch 700 jídel rozdaných “ZDARMA” občanům Čelákovic, tak “ZDARMA” asi úplně nebylo, že pánové? Domnívám se, že účet za dovolenou v Koreji také není konečný. Ještě nás přeci čeká ten turnaj. A to by v tom byl čert, aby se to nedalo využít na nějaké doprovodné akce, pohoštění pro mezinárodní účastníky apod. Jsem velmi zvědav, kam až jsou pánové ochotni v tomhle divadlu zajít. Třeba nové memorandum zavazující naše město propagovat ve školách jokgu? Úplně bych zapomněl na těch 8,5 míče, které mi chce pan Studnička věnovat. Doufám jen, že to bude dar z jeho peněz a ne, že to bude platit město. To by potom byl dar nedar a pan Studnička princezna koloběžka II.

(fotomontáž)

Prosím, už nikam nejezděte. Nemáte to přeci zapotřebí!

Já vím. Vytvářím skandál z prdu velblouda. Problém je, že občas z prdu bývá i něco horšího. Vedení města dostalo pozvánku, služebka byla řádně schválena a vyúčtována. Prostě museli jsme jet. Jinak to nešlo. Ale no tak! Pozvánky se přeci můžou slušně odmítnout. A to, že někdo něco schválí, ještě neznamená, že to je v pořádku. Naopak, znamená to, že máme kromě nesoudného starosty a místostarosty, ještě další nesoudné členy městské rady. Jak mám věřit, že tito lidé spravují naše město řádně a přistupují k naším penězům s péčí řádného hospodáře, když u těchto nesmyslných “drobných výdajů” nehnou brvou? Nevěřím. Prostě nevěřím. Tak proč vlastně prudím? Ne, nejsem tak naivní, abych očekával, že v našem případě audit řekne, že se jednalo o výlet.  Že by se pánové chytli za nos a náklady uhradili ze svého, natož aby dokonce rezignovali na své funkce. Na to je u nás úroveň politické kultury a jejich představitelů příliš nízká. S tímto komentářem mířím na vás. Jste to totiž vy kdo tu politickou úroveň stanovuje. Pokud vám nebudou vadit “výlety” do Koreje a jiných světových destinací bez reálného přínosu pro naše město, pak mi věřte, že se létat bude dál a peníze budou létat taky. S jídlem roste chuť.

Upozornění: Titulní obrázek je fotomontáž.

Matěj Leypold-Iglo

Matěj Leypold-Iglo

Pocházím z rodiny čelákovických sedláků. Naše rodina zde žije už přes 200 let a i přesto, že celý svůj život žiji v Praze, tak se cítím čelákovičákem. Záleží mi na tomto městě a rád bych se aktivně podílel na jeho rozvoji a budoucnosti.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Pin It on Pinterest