V letošním roce, dne 9. října tomu bude devět let, co byl ministrem obrany ČR, Karel Otta in memoriam povýšen z majora na plukovníka, za mimořádné zásluhy v boji proti fašismu a při budování demokratické armády. I když nebyl rodákem našeho města (narodil se 8. 7. 1910 ve Skřivanech u Nového Bydžova), právem náleží mezi jeho významné osobnosti. Jako jeden řady jiných nalezl poslední místo svého odpočinku na novém čelákovickém hřbitově.
Plukovník Karel Otta
Ve stručnosti zde zrekapituluji, to co jsem již před lety o Karlovi Ottovi napsal:
Pedagog, malíř, kameraman, redaktor. Od r. 1927 žil v Čelákovicích, kde stál při zrodu Studentského spolku, věnoval se ochotnickému divadlu a práci v Sokole. V roce 1938 na základě rozhodnutí Ministerstva školství a národní osvěty odešel a do počátku 2. světové války uplatňoval svoji pedagogickou činnost jako zahraniční učitel na české škole v Rumunsku. Po obsazení Rumunska Hitlerem přešel ilegálně přes Malou Asii do Egypta, kde vstoupil do nově tvořené Československé jednotky pod vedením gen. Klapálka. Působil jako zpravodajský důstojník britské armády a později jako redaktor, hlasatel a kameraman Československého rozhlasu v Káhiře.
Po návratu do Československa se v roce 1945 stal vedoucím Čsl. armádního rozhlasu a tuto funkci zastával až do svého zatčení v r. 1950. Po vyšetřování v Litoměřicích byl převezen do známého „domečku“ na Hradčanech, odtud pak na vězeňské oddělení Vojenské nemocnice ve Střešovicích, kde na následky „výslechů“ dne 8. ledna 1951 zemřel. Je pochován na hřbitově v Čelákovicích a Krajským soudem v Českých Budějovicích byl v roce 1994 rehabilitován.
Pojmenování ulice
Po smrti Karla Otty, jeho dvě dcery žily poměrně daleko od místa uložení jeho ostatků (Jana v Nitře, kde také již r. 2005 zemřela a mladší Zora v Havířově). Po dobu co zdravotní stav, ještě před rokem 2008 jeho švagrové paní Zoře Kalašové žijící v Praze dovoloval, tak se o hrob pana plk. Otty starala. Po poměrně obsáhlé korespondenci a získání některých vzácných materiálů vztahujících se k osobnosti K. Otty jsem podal návrh na pojmenování ulice jeho jménem, což se také stalo a v roce 2004 již jeho jméno nesla.
Patronace města znamená “odborné” zničení starého
Následným aktem byl můj podnět se zdůvodněním na vzetí několika hrobů významných osobností pochovaných na novém hřbitově pod patronaci města. Z něho schválila RM dne 1. 9. 2011 dva a mezi nimi rodinný hrob Karla Otty. Žasnul jsem však počátkem listopadu téhož roku při návštěvě hřbitova, když jsem zjistil, že nějaký „odborník“ z vedení města, mimo schválené patronace, dal pokyn k přetvoření resp. ke zprznění původního vzhledu hrobu.
Pominu jistě nemalé finanční náklady, ale nelze pominout bezdůvodný a umělecky bezcenný zásah, kterým bylo toto drobné výtvarné dílo bezohledně znehodnoceno. Jde o nehorázný a bezdůvodný zásah, provedený bez jakékoliv konzultace s dosud patrně žijícími příbuznými a dovolím si říci i s lidmi, kteří by měli k zadané změně zásadní a především odborné výhrady. Jsem přesvědčen, že ke cti vedení města by bylo obnovení jeho původního vzhledu.
Čestné občanství Karlu Ottovi a politické hrátky
Zatím posledním materiálem, kterým se ve smyslu platného statutu o udělování čestného občanství zastupitelstvo města dne 29. února 2012 zabývalo, byl návrh na udělení čestného občanství Karlu Ottovi in memoriam. Mnou zpracovaný podklad řádně projednaný v tehdejší Kulturní komisi a s kladným doporučením jednak odebrat čestné občanství Stalinovi a Gottwaldovi a naopak jej udělit Karlovi Ottovi bohužel nebyl přijat právě zdržením se při hlasování pány Pátkem, Studničkou a Sekyrou. A světe div se! Po prozatím neodhlasovaném návrhu na udělení čestného občanství panu doc. Jaroslavu Kašparovi, CSc., na ZM konaném dne 28. 3. 2018 údajně proto, že návrh neprojednala pracovní skupina, přišlo překvapení pozoruhodným prohlášením pana místostarosty Studničky „I my máme návrh na udělení čestného občanství p. Karlu Ottovi, o kterém ZM ještě nerozhodlo.“
Pokud nejste v tom správném “týmu”, pak je vše špatně
A jen pro dokreslení ke zdejší byrokracii. Ve skutečnosti stejný můj návrh na udělení čestného občanství panu doc. Kašparovi jsem podával poprvé již v roce 2014. Tehdy jej projednala a doporučila tímto pověřená Komise pro kulturu, cestovní ruch a ostatní spolkové aktivity (kterou toto vedení města zrušilo), ale vedení města návrh neschválilo.