Troška z historie čelákovického kulturního domu

Ještě před koncem 2. světové války, opětně kulturní složky města oživily potřebu vybudování důstojného kulturního stánku. Koncem roku 1944 byly předloženy dva ideové záměry. Jeden ještě v listopadu 1944 (obr. 1) předložil významný pražský architekt Ing. arch. Jindřich Freiwald, dne 8. 5. 1945 jako důstojník čsl. armády zastřelený příslušníky SS, a druhý (obr. 2) Ing. arch. Václav Moravec (*1902 †1974), který dlouhá léta působil zde v Čelákovicích.

Pod rudým praporem

Jeden z tehdejších soudruhů Fr. Šidvic v brožuře „Pod rudým praporem“ vydané v roce 1966 napsal: „Slavný byl IX. sjezd naší strany (1949)… Vždyť to byl sjezd jednotné a jediné marxistické strany naší republiky. Sjezd, který ukázal cestu a dal generální linii – výstavbu socialismu v naší vlasti… Posíleni jeho průběhem a výsledky jsme se vraceli mezi své soudruhy a společně s nimi jsme se pouštěli do  bojů s novými problémy a obtížemi této veliké doby…“.

A tím byl dán i nový impuls k vybudování socialistického „kulturního stánku“. Novým zpracováním návrhu byl pověřen stavitel Stanislav Fait (*1903 †1979), který jej ještě v roce 1949 vypracoval a následně s menšími odchylkami realizoval (obr. 3, 4).

Fr. Šidvic k tomu napsal: „Byl získán materiál ze starých vojenských baráků (lágrů) a bouraček v pohraničí. Brigády ochotných pracovníků jej na místě vybíraly a nakládaly ne železniční vozy. Z tohoto materiálu byl potom ve městě postaven kulturní dům a šest školních učeben.“.

Sál KD místem “soudružských setkání”

Sál čelákovického KD byl největším v tehdejším okrese Brandýs n. L. a následným Praha-východ. Byl využíván k tanečním zábavám, koncertům a předně ve velké míře k početným divadelním představením zdejšího divadelního spolku J. K. Tyl. Tím že byl největším (vešlo se do něho kolem 600 účastníků), stal se hlavně po roce 1968 i vyhledávaným místem pro „soudružská setkání“. Tehdejší, pro tyto aktivity zapálené vedení města, zde s radostí vítalo přední stranické činitele na konferencích, při pompézních oslavách VŘSR, sjezdech krajských Lidových milic a družbě s našimi „osvoboditeli“ z nedalekých Milovic.

Přestavbou k světlým zítřkům

Průčelí ani interiér KD nebudily dobrý dojem při tak „významných“ setkáních a tak v roce 1981 bylo z velké části v interiérech dřevo z německých lágrů zamaskováno obložením, průčelí přestavěno a po slavnostním přestřižení pásky vedoucím tajemníkem OV KSČ a předsedou ONV Praha-východ byl dům zpřístupněn k dalším radovánkám.

A těmto „roztomilým sešlostem a radovánkám“ konečně, ale k zármutku mnohých, udělal listopad 1989 konec. Sál prošel další rekonstrukcí a i přes svůj původ zatím dle možností dobře supluje kulturní stánek, kterého se snad někdy v budoucnu dočkají naši potomci.

Zpracoval Jaroslav Špaček, 2017

Jaroslav Špaček

Jaroslav Špaček

„kde není poznání minulosti, nemůže být vize budoucnosti“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Pin It on Pinterest